úterý 3. září 2013

Prázdniny v srpnu

Opět po čase přidávám pár nových zpráv.
Prázdniny jsou úspěšně za námi (hurrráááá) přežili jsme!
Tak stručný přehled katastrof: 
  •  Tisickrát si sundal boty a odmítal si je nazout (babička ho naučila chodit bosky, což je fajn na venkově, ale ve městě plném asfaltu, žvýkaček a psích ... to není úplně ono)  
  • Jedenkrát se mu podařilo zuté boty hodit v nestřeženém okamžiku doprostřed kachního rybníčku. Mamka se tedy musela brodit bahnem mezi kachny, z čehož měl Míša a všichni kolemjdoucí děsnou srandu. Pak si samozřejmě odmítnul mokré boty nazout a tak se nechal odnést přes celé město domů, na což mamky záda vzpomínají dodnes ....
  • Tisickrát se svléknul do naha (při všech možných i nemožných příležitostech)

Ke konci prázdnin jsme s Míšou a dalšími rodiči autíků vyrazili na víkendový pobyt do rekreačního zařízení Buková.

Míša nové prostředí a větší množství lidí nesl první den celkem dobře. Hrozně se mu líbil bazén. Zádrhel byl, že se do něj nedalo díky zimě vlézt :-). Teda né, že by tam Míša nevlezl. On takové drobnosti jako teplota, vítr, zima neřeší. To za něj musíme řešit my, což nese se značnou nelibostí :-). Krom vztekání u bazénu jsme ale vyzkoušeli i jiné radosti.

Tak třeba „dvojkolo“. Zpočátku panovaly jisté obavy, jestli bude Míša ochoten sedět a jestli si dokážu po těch letech vzpomenout, jak se jezdí na kole :-). Míša svůj úkol splnil a seděl vzorně. S tatínkovou kondicí to už bylo trochu horší, ale nakonec jsme úspěšně odstartovali. Mamka nás pak zezadu jistila na druhém kole a Míša byl nadšený.

Další akcí byl výlet do lesa. Míša ušel poměrně dost kilometrů, ale tradičně pouze cestou tam. Už jsme totiž zjistili, že Míša odmítá chodit stejnou trasou zpět. Cestou zpět se tedy Míša nesl, což byl při jeho váze slušný sportovní výkon aneb jak strhat rodiče snadno a rychle.

 Mezi tím vším si Míša stihl zařádit na trampolíně, vyzkoušet ping-pong a průběžně se uklidňovat u iPADu.

Docela nás překvapilo, že bez protestů jedl polévku. Dokonce chtěl i přidat. Přitom doma polévky zásadně nejí. Je docela zvláštní, jak má své rituálky svázané s daným prostředím. Nové prostředí = je ochoten zkusit nové věci.

Večer nechtěl moc spát, ale nakonec usnul, tak jsme si mohli alspoň chvilku popovídat s ostatními rodiči  Druhý den ráno ovšem Míša vstal z postele levou nohou ( tedy dle jeho chování vstal spíše úplně jinou částí těla ...).
V sedm ráno, kdy většina lidí ještě spala, chytil Míša vztekací záchvat, že se nebude oblékat. V tom okamžiku už nespal nikdo v okruhu pět kilometrů.
Následně se vztekal, že nepůjde na snídani. Tam se vztekal, že chce okamžitě vyndat pin-pongový stůl a tak to vesele pokračovalo .... 

Museli jsme ho tedy naložit do auta a dojet s ním do nejbližšího města na nanuka, aby se uklidnil. To naštěstí zabralo, tak byl chvilku klid (při vztekání se nedá jíst nanuk :-)).

Bohužel chvíle klidu netrvala dlouho. Po návratu Míša zalezl do pokoje k iPADu a ven se mu moc nechtělo.Chvilku se nechal ukecat na koupání v bazénu neboť sluníčko konečně vylezlo, ale voda byla děsně studená.
Pak si chvilku hrál s prachem a pískem, ale byl takový unuděný.

S blížícím se večerem se už vztekal snad kvůli všemu. Nakonec zalezl do auta a odmítal vylézt ven. Tak jsme se museli narychlo sbalit a prchnout domů o den dříve. Doma byl pak Míša (narozdíl od nás) jako sluníčko. Naprosto nadšený a spokojený. Asi už toho bylo na něj moc. Musí si ale zvykat na nová prostředí a lidi, tak příště jedem zase :-).

V těchto dnech už Míša chodí do připravného ročníku školy (je to stejná budova jako školka, tak žádné velké změny) a zatím žádné protesty. Ráno se mu sice nechce vstávat (tak to zcela chápu) a do školy ho musíme trochu popostrčit, ale zatím vše v normální zvukové hladině :-).

Mějte se a zase někdy napřečtenou .....

pátek 2. srpna 2013

Prázdiny v červenci

Prvních 14 dní strávil Míša u babičky. Z této doby mám jen kusé informace, ale Míša byl určitě nadšen. Zahrada, koupaliště a babička vždy při ruce pro splnění jakéhokoli přání ....


Prostě u babičky se smí dělat vše, z čehož pak mají rodiče týden nervy v kýblu. Během těch 14 dní se tedy naučil usínat u televize v jedenáct večer, baštit dobrůtky místo jídla a mnoho dalších neřestí :-).

Následující týden prázdnin jsem byl s Míšou doma já a první tři dny byly skutečně náročné. Míša samozřejmě chtěl pokračovat v režimu "dělám si co chci", což jsem já nepovolil a tak docházelo velmi často ke střetům.
Naštěstí po třech dnech pochopil, že vztekání nikam nevede a najednou "cvak" a úplně jiné dítě. Začal poslouchat, plnit si svoje úkoly, prostě pohodička :-). Párkrát jsme se jeli vykoupat do rybníka, najednou šlo dojít bez řevu nakoupit do obchodu, pomáhal mi i při montáži poliček, prostě pohoda.
A našel se čas i na vzdělávání (no tam to nadšení nebylo až tak velké :-))
Další týden byl zase u babičky, ale tentokrát s tetou Luckou (mojí sestrou). Ta je hrozně fajn a hlavně Míšu drží v přijatelných mezích, takže po týdnu se Míša vrátil pouze mírně rozmazlen a žádné velké vztekání se nekonalo.
Teď jsem s Míšou opět doma já a užíváme sluneční prázdniny. Chodíme se skoro každý den koupat, na hřiště, na nákupy a tak různě. Protože máme auto v opravě, museli jsme jít dneska na koupaliště pěšky. No ze začátku se Míšovi moc nechtělo, ale nakonec pochopil smutnou realitu a šel :-). Akorát zadarmo náš Míša zásadně nechodí, takže by mě možná vyšel levněji taxík :-). Cestou jsme tedy museli koupit sýrový rohlík, malé pití s brčkem (i když jsem s sebou tahnul velkou flašku šťávy), dva nanuky, velké lentilky, baken-rolls a gumové medvídky :-). Na druhou stranu ale ušel cca 4 km, což je nový rekord a šel bez protestů i zpátky, což je u něj skoro zázrak.
Krom válení u vody se začínáme připravovat na začátek přípravného ročníku školy. Míša má pevný program, kdy se ráno v 9 hodin jdou dělat na půl hodiny úkoly.
Ze začátku se mu moc nechtělo, tak jsme zapojili do úkolů i Míšovu kámošku žirafku (je to maňásek na ruku, který umí otevírat pusu). Míša tedy podává žirafce do pusy kartičky a pak jí ukazuje kam je má dát :-). Žirafka je totiž hrozně hloupá a tak jí Míša musí všechno ukázat :-).
Trénujeme písmenka, počáteční písmenka slov, čísla, počty, co k sobě patří atp. Něco jde Míšovi výborně něco je horší, ale hlavně úkoly s žirafkou ho baví.
Krom úkolů Míšu opět chytlo skládání puzzle. Jedna z mála činností u které vydrží docela dlouho.
K těm dalším oblíbeným, leč méně vítaným činnostem patří sledování krávovin na youtube. To mu musíme omezovat, neboť se při sledování mění na gorilu v říji. Svlékne se, běhá po bytě jako šílenec a hýká na široké okolí. Teď to ještě vylepšil běháním na chodbu a hulákáním na celou bytovku :-). Rozhodně se tedy nenudíme :-).

Mějte se fajn a užívejte prázdniny.

čtvrtek 1. srpna 2013

Narozky

Včera jsme oslavili Míšovi 5. narozeniny. Míša  dostal podrobný obrázkový manuál, co se bude dít :-).



Pro nás ostatní přeložím :-). V úterý mamka upekla krtkův dort a navrch dostal Míša pět vagónků se svíčkami. To se mu hrozně líbilo (tedy hlavně ty svíčky :-)). Dort mu letos moc nejel. No nevadilo má přeci tatínka že jo :-).
Potom se Míša vrhnul na rozbalování dárečků. Dřív nechápal co se po něm chce, ale tentokrát s tím neměl žádný problém :-).
K narozkám dostal velkou dráhu pro mašinky a k ní velkou mašinku a vagónky.  Nadšení bylo obrovské, trefili jsme se totiž Míšovi do přání (což vzhledem k tomu že nemluví, není vůbec jednoduché).
Mašinky a koleje jsou prostě nyní HIT číslo jedna :-).
Potom ještě dostal poměrně složité puzzle s krtečkem (50 dílků), které s drobnou pomocí sám složil. Ve skládání puzzle už je skoro profík :-).

Ve středu odpoledne byl s asistentkou Káťou skoro dvě hodiny v Hopsáriu, takže oslava jak má být :-).
Mějte se fajn a užívejte prázdniny. My je užíváme celkem v klídku, ale o tom zase příště.



pondělí 8. července 2013

Prázdniny


Ještě před začátkem prázdnin jsme se zúčastnili akce našeho Auticentra, kde se děti mohly vyřádit při různých vodních úkolech.


Naprosto super den! Naše dítka se hromadně věnovala výrobě bahna (naprosto nejlepší nesoutěžní úkol, u kterého všichni autící svorně spolupracovali :-)).

Jinak Míša je teď na prázdninách u babičky, což pro nás znamená týden prázdnin :-). Jít do kina, na procházku, na zmrzlinu, ... pro někoho naprostá samozřejmost. Pro nás úžasné, dávno zapomenuté chvíle, ....

Týden u babičky už má Míša za sebou a zatím to zvládá v pohodě. Na prodloužený víkend byl doma, aby si babička trochu oddychla a my nevypadli ze cviku :-). Míša po návratu vždycky proběhne celý byt a kouká, co je kde nového. Už je zvyklý, že jak je delší dobu u  babičky, tak se většinou dělají nějaké úpravy domácnosti :-). Tentokrát nic, tak spokojenost :-).

V sobotu se už Míša nudil a nechtělo se mu vůbec vylézt od počítače. Dopoledne jsme tedy šli na procházku v tradičním poměru 30 minut hysterický záchvat na 10 minut procházky. Holt po týdnu klidu a pohody, návrat do všední reality.

Odpoledne jsme ho vzali autem na výlet do ZOO. Do ZOO Míša jezdí rád, tak výlet milostivě skousnul. Protože podobný nápad mělo asi tak dalších tisíc lidí, tak byla hrozná fronta u kasy. Naštěstí je součástí ZOO i lesnické muzeum, skrz které se dá do ZOO projít (místní finta :-). Nikdy nás nenapadlo, že zrovna muzeum by mohlo Míšu zaujmout, ale kupodivu šel dobrovolně dovnitř a chtěl na prohlídku. Tak jsme vyrazili a bylo to super. Měli tam spoustu vycpaných zvířat a Míša byl nadšen. Vycpaná zvířata ho zaujala o hodně víc než ta živá :-).
Jinak ZOO zvládnul tradičně. Jeden malý hysterák u stánku se zmrzlinou, kde se mu nechtělo stát frontu. Jedny hranolky, které sice nechtěl, ale koupit se musej. A tentokrát jeden pokrok, nerozhazoval kozí bobky po celé ZOO. Takže celkově pohoda :-).
V neděli jsme šli na zmrzku. Míša jel chvilkama na kole, ale moc se mu nechtělo šlapat. Nakonec jsme tedy táhli kolo i Míšu (žádné překvapení). U zmrzliny si ovšem vzpomněl, že musíme ještě na procházku k rybníku. Nám se teda vůbec nechtělo, ale jsou věci, které autistovi nevysvětlíte. Výsledkem strastiplné cesty bylo tedy nespočet štípanců od komárů a jeden naštvaný Míša, neboť teplota vody zdaleka nedosahovala koupacích hodnot. Nálada se Míšovi spravila až po sklence džusu a další zmrzlině (občas jsou ty procházky drahá záležitost). Odpoledne jel s nadšením opět k babičce, tak máme zase týden prázdniny :-).
Mějte se fajn a užívejte léta.

pondělí 10. června 2013

Grand Prix kachničky a jiné radosti

Míšu konečně opustila Autitýda (hurááá)! Toho je třeba využít a tak teď doháníme co se dá.

Minulý týden jsme tedy stihli focení v ateliéru. Zjistili jsme totiž, že máme tisíce fotek, ale žádné pěkné, kde jsme všichni pohromadě. Focení s Míšou bylo trochu akční, neboť ateliér skýtal ohromné množství dosud neprozkoumaných předmětů. To samozřejmě Míša nemohl nechat jen tak a neustále odbíhal něco zkoumat. Paní fotografka ho tedy naaranžovala do nějaké rozumné polohy a než se otočila, byl Míša v trapu :-). Aby to neprobíhalo tak úplně hladce, tak se mu ještě podařilo několikrát vypnout osvětlovací lampy :-). Jak říkám akční focení :-).

Po focení chtěl Míša do adrenalin parku a nedalo se mu to rozmluvit. Taky kam jít od fotografa jinam, že jo. Sváteční boty a košili je třeba řádně otestovat alespoň v metru bahna (povodně se nepovažují za vhodnou výmluvu:-)). No tak jsme vyrazili vstříc osudu. Zázrakem tam probíhala nějaká sportovní akce pro zaměstnance O2 a tak měli otevřeno.
Míša řádil na trampolíně, kde byl úplně sám (kdo jinej by tak taky v tom bahně lezl :-)).
Ale hlavně si konečně mohl zalézt v síťovém bludišti.
 
Už to zkoušel loni, ale bál se sjet toboganem a tak byl problém dostat ho z té výšky ven.
Naštěstí letos už mu tobogan nevadil a tak řádil ostošest :-).

Další akcí bylo kolo, které Míša dostal loni na podzim. Letos už jsme trochu zkoušeli, ale pořád měl problém se šlapáním. Je to ale náš šikula a nevzdal to. Tento týden se zadařilo a Míša už šlape jedna báseň.

Aby těch akcí nebylo málo, tak jsme v neděli vyrazili na Grand Prix Kachničky na podporu Jihočeské Aply. Míša se vyřádil na hřišti, ale kachničky moc nechápal. Pořád se zouval, že chce do vody. Nemohl pochopit, proč všichni koukají na vodu a nikdo se nepokouší utopit v divokých peřejích :-).
Chvilku jsme tedy museli čekat, což se Míšovi moc nelíbilo, ale nakonec jsme se dočkali a závod začal :-).
Celkem se sešlo 1500 kachniček, tak bylo na co koukat :-).
Ke konci závodu už nás začalo zlobit počasí, tak jsme museli prchnout do auta. Aby toho nebylo málo, tak jsme ještě jeli ke kamarádům, kde jsme absolvovali velkou procházku k rybníku (Míša kupodivu vzorně šel) a večerní grilovačku. Prostě super den. Domů jsme se tedy dostali až večer a Míša už byl utahaný jako kotě, ale zářil nadšením :-). Doufám, že mu zase chvilku vydrží tohle lepší období a ještě stihnem  něco podniknout.


středa 29. května 2013

Pozvánka

Poslední dobou nestíhám psát blog, ale to není u mě nic nového :-). Míša má stále Autitýdu, takže vyžaduje nadstandardní péči. Hlavně po ránu odmítá spolupracovat úplně. Vezme si kartičku "spaní", pověsí si jí na rozvrh a zaleze do postele. Pro něj je věc vyřízená, je to přece na rozvrhu :-). My jsme pak následně vyřízení z toho, že ho musíme obléknout a vypravit ve stanoveném limitu do školky :-). No prostě každodenní raní blázinec.

Včera měl vůbec svůj "den". Začal hned ráno tradičním protestem kvůli oblékání. Na rozvrh si poté nandal fotografie babičky a dědy z Moravy, kde se mu minule hrozně líbilo a očekával okamžitý odjezd.
Tajně jsme doufali, že ho ten nápad s výletem během dne pustí. No bohužel nepustil.

Po školce jsme tedy dorazili domů a Míša odmítal vystoupit z auta. Dle jeho názoru jsme totiž nedorazili do cíle (tj na Moravu), tak proč by vystupoval že jo :-).

Po asi půl hodině trucování (=vztekání) vylezl a odkráčel naštvaně domů. Tam jsem zjistil, že ještě musíme zajet na poštu pro balík. Následovalo půl hodinové přemlouvání, aby do auta milostivě nastoupil. Nakonec se zadařilo, ale vážení, byl to boj.

Po návštěvě pošty samozřejmě odmítal opět vystoupit (Panebože za co? :-)).

Další novinkou je, že jsme se aktivně zapojili do projektu nově vznikajícího Auticentra, což je naprosto SUPER!, ale čeká nás ještě spousta práce ....

Na závěr bych Vás rád 9.6 pozval na akci Grand Prix Kachničky 2013. Grand Prix Kachničky je benefiční závod malých žlutých kachniček. Výtěžek benefice bude celý věnován na podporu terénní práce s klienty občanských sdružení APLA a I MY, tak kdo to nemá příliš daleko, přijeďte bude sranda.




pondělí 13. května 2013

Autitýda 2

Míša má teď opět auti-období, tak nám dává slušně zabrat. Tak třeba dneska. V hustém dešti jsme dorazili úspěšně domů, Míša se při vystupování v autě vzteknul, že nebude vystupovat.

Mysleli jsme, že mu vadí déšť, louže nebo milión dalších nepostřehnutelných věcí, tak jsme ho s protesty odnesli domu. Jenže to nebyl zdaleka konec. Míša si odmítal sundat bundu, pořád běhal na chodbu a řval na celou bytovku.

Po půl hodině vztekání a přemlouvání se trochu uklidnil, ale pořád chtěl ven. Vzal jsem ho tedy ven do deště, v bláhové naději, že se mu tam nebude chtít. Bohužel, neprošlo to. Déšť mu navzdory mé naději vůbec nevadil a plnou rychlostí se hnal k autu.

Neměl jsem klíče ani chuť nikam jezdit, tak jsem se mu to snažil vysvětlit. O mé marné snaze záhy vědělo celé sídliště :-). No nic, opět jsme šli se řevem domů.

Míša po dalším záchvatu vzteku pochopil, že takhle svého nedosáhne. Sestoupil tedy ze svých nebeských výšin a nám, pozemským blbcům, předal slavnostně obrázek autíčka.

Tak sláva, už jsme věděli, že chce jet autem (a mimochodem, že konečně pochopil, že ty obrázky co mu pořád cpeme nejsou jenom pro okrasu :-)). A teď začalo mohutné dohadování kam. Po půl hodině přetahování kartiček, jsme se konečně „domluvili“ kam se pojede. 

Tedy né, že by nás návštěva venkovního sportovního areálu v lijáku dvakrát lákala, ale po tom obrovském úsilí, jsme Míšovi prostě museli vyhovět.

Prázdné parkoviště již zdálky věštilo, že dnes rozhodně nebude problém zaparkovat. A skutečně, jindy narvaný areál zel prázdnotou :-).
Míša se vydal řádit, ale vše bylo mokré a tak ho to nebavilo. Vzpomněl si na lezení v sítích a rozběhl se tam. 
Samozřejmě, sítě byly zamčené a tak se tam nedalo vlézt. Následovala tedy další vztekací scéna. Minule bylo prostě otevřeno a tak musí být otevřeno i kdyby měly trakaře padat :-). Argumenty jako déšť, že není sezóna nemají žádný účinek.
Nakonec musel být tedy Míša odnesen od místa činu, aby se zabavil zase něčím jiným. To se částečně zdařilo, neboť si vzpomněl na zadní cestu, která vede kolem volejbalového hřiště. Raději jsme Míšovi ustoupili a šli obklikou netuše, co ho napadne.

U hřiště si začal znenadání sundavat boty a chtěl jít běhat do písku. Akorát nepostřehl prostý detail, že není ani léto, ani teplo ba naopak leje jako z konve a vše je promáčené vodou. 
Marné vysvětlování, prostě si to musel vyzkoušet. Vlivem čerstvě posekané trávy se jeho ponožky v mžiku proměnili v zelenou kouli, ale statečně doběhl až do vytouženého písku, kde si v mokrých ponožkách chvilku lebedil.
Poté jsem ho samozřejmě musel odnést až k autu, neboť má přece mokré nožičky :-). 

Tak a to je konec našeho úžasného výletu :-). Vzhledem k přetrvávající autitýdě nebude jistě o další dobrodružství nouze ;-).